Napadlo mne to dnes k ránu, takže to bude asi myšlenka dobrá (ráno modřejší večera). Proč vysedávat u klávesnice, když mohu ty svoje nekonečné cinty-slinty psát i čmárat pěkně rukou do sešitu (jak po tom stále toužím a přitom bráním se brát svoje touhy vážně a za slovo) a pak rovnou namlouvat. A kdo si je snad bude chtít poslechnout, tomu je pošlu. A komu za tenhle nápad vděčím? Tak tomu pěkně děkuju. A myslím to tak i tak. Všelijak. Studovat chtěl jsem kdysi rozhlasovou žurnalistiku, leč z fakulty odešel jsem pro topornost dobrovolně sám. Dřív, než jsem se k tomu dostal. Zbyla z té doby jediná moje vázaná knížka. Vyskytuje se na světě asi v šesti (už nevím) exemplářích. Vázala je tehdy moje milá. To ona stáhla "mé nápady" do hmoty. Jméno chlapíka, který mne tenkrát inspiroval už také nevím. Tuším, že to byl Francouz. Já jeho placaté koláže geometrických objektů převedl v trojrozměrné, neumělé kresbičky. Jejich ozvěnou je těch několik KRYCHLOVIN na mém blogu, který již pokolikáté? opouštím. Nikoli zcela a nikoli natrvalo. To je téměř jisté.